Jen těžko byste na naší rozlehlé planetě nalezli temnější les, než ten, co se rozpíná na úpatí hory Fuji. Jde o Japonskou lokalitu, která si vydobyla pověst s označením ráj sebevrahů. Procházky po tamním okolí se nedoporučují citlivějším jedincům, ani lidem s narušenou psychikou. Právě v těchto končinách se soustřeďuje nejvyšší výskyt sebevrahů. Ostatně o svém vypovídají i ledabyle rozmístěné cedule s nápisy snažící se přimět spoluobčany k rozumu.
I přes veškerou snahu vládních činitelů se v lese Aokigahara ročně připraví o život desítky lidí.
Za svou bohatou historii se zde oběsilo na tisíce nešťastníků. Místní obyvatelé si už na vytahování těl z lesa zvykli a nepřikládají tomu žádnou vážnost, ovšem prozatím se nikomu nepodařilo vysvětlit, proč se tak děje právě v těchto místech.
Les Aokigahara je snad spjat s nějakou legendou?
Les Aokigaharu obchází ponurá atmosféra. Slunce se co nevidět ukryje za obzorem. Nastane chvíle poslední rozmluvy s vlastní duší. Do temného hvozdu už léta nikdo nechodí, tedy alespoň ne takový lidé, kteří hledají příjemnou procházku přírodní scenérií. Do lesa chodí pouze takový lidé, kteří chtějí ukončit své bytí na tomto světě. Většinou si sebou vezmou stan, někteří přicházejí na lehko. Druhého dne však les vydá jen málokoho z nich. Nemilosrdné koruny stromu a všudypřítomný zápach smrti je posledním klíčovým zlomem, který rozhodne o osudu dalšího návštěvníka. Strážci v místním městečku zde mají opravdu nesnadnou službu vlasti. Není týden, kdy z lesa nevyprostí oběšence. Zkušení si už dávno zvykli, ovšem mladí se k řemeslu v okolí lesa dvakrát nehrnou.
Každý rok 8 tuctů mrtvol
I přesto, že je japonský les Aoikagahara jedním z nejkrásnějších vůbec, tak to neodrazuje psychicky labilní individua, aby se stahovali i ze vzdálených koutů země k poslednímu pomazání do jeho útrob. Ze statistického hlediska jde o 100 lidí ročně, kteří nezvládli svou životní pouť a jediným možným vysvobozením se stal provaz nebo pevná šňůra. Les Aokigahara je po celý rok zelený, bohatá fauna i flora dokresluje jinak líbivou atmosféru, jejíž čest je už dávno pošramocena.
Cedule nepomáhají
Cedule podél cesty, která vede do končin se zákazem vstupu, hlásají o důležitosti života. Také se snaží jednotlivce upozornit na pozůstalé a pod celým textem je dokonce i číslo na asociaci prevence sebevražd. Zákaz vstupu je do míst, kde se les stává téměř neprůchozím. Člověk neznalý se zde velice snadno ztratí a nemusí už nikdy nalézt cestu zpět. Mnoho lidí tak ze své nejistoty raději vinou podél stromu pásku, podle které se strážcům podařilo nalézt už mnoho lidí a zachránit je tak před jistou smrtí. Ovšem ne zřídka se stává, že na konci pásky naleznou oběšence, který se nakonec rozhodl svůj život ukončit.
Proč zde?
Jakmile byl vydán kultovní román Matsumoty, kde je popsána smrt oběšením z nešťastné lásky, právě v tomto lese, tak se spustila obrovská vlna a počet sebevražd se navýšil. V tomto lese je na některých místech i během bílého dne úplná tma, možná i proto získal pověst temného hvozdu, z kterého vede cesta pouze na onen svět.
