Stačí rovnou za kompresor směle připojovat nářadí, pistolovou techniku nebo dokonce automatizované výrobní zařízení bez mezistupně, kterému se říká úprava vzduchu? Sem patří i sušičky vzduchu a ty nestojí zrovna málo. Vyplatí se do nich investovat? Kdo sušičku potřebuje a kdo se bez ní obejde?
Obecně se dá říci, že sušičku vzduchu potřebuje každý, komu záleží na dlouhé životnosti a dobrém fungování veškerého zařízení, připojovaného za vzduchový kompresor. A to hlavně v případě, kdy ho využívá pravidelně, třeba k vlastnímu podnikání. Pokud je kompresor používán jenom občas, třeba v garáži k dofukování kol nebo v dílně pro ofukování ponku, platí výjimka, kdy sušička vzduchu není nutná. Investice do ní by neměla šanci se vrátit. Ano, otázka investice – to je u úpravy vzduchu velké téma. Sušičky, ať už kondenzační, adsorpční nebo membránové (jejich typy si ještě více rozebereme v dalších odstavcích) jsou velkou investicí, ale provozovatel kompresoru musí být seznámen s tím, že finanční ztráty bez systému úpravy vzduchu mohou být mnohonásobně větší, čím obsáhlejší kompresorová soustava je. Takový provoz automatizovaných linek v průmyslu se umí prodražit až o miliony. Co všechno se do těchto ztrát počítá? Neupravený vzduch, který neprošel sušením, je pro mnoho aplikací závadný, ničí postupem času všechny ventily, válce, ucpává trysky a snižuje životnost pneumatického nářadí. K tomu připočtěte všechny prostoje provozu kvůli opravám, úniky vzduchu a dostáváte se postupně do astronomických částek, čím více se všechny problémy nabalují jako sněhová koule.
Norma pro kvalitu stlačeného vzduchu
Proč je vlastně neupravený vzduch pro velké procento aplikací závadný? Důvodem je směsice tří faktorů ovlivňujících jeho kvalitu. Voda, zbytky oleje a mechanické nečistoty jsou strůjci všech problémů, když spojí své síly. Voda pochází z atmosférického vzduchu, který kompresor nasává stejně jako mechanické nečistoty. Stopy oleje se vážou k olejovým kompresorům, bezolejové stroje jsou obecně čistější, ale jejich použití zůstává i přes nové technologie pro mnohé aplikace kompromisní. Vodítkem pro kvalitu stlačeného vzduchu je norma ISO 8573-1. Kvalita stlačeného vzduchu je v normě popsána sedmi třídami 0 až 6. Každá třída má předepsaný maximální obsah pevných částic, vody a oleje. Pro různé aplikace a průtoky jsou požadovány různé třídy čistoty. Čím vyšší jsou nároky na kvalitu stlačeného vzduchu, tím důkladnější musí být jeho úprava. A zde nastupují sušičky vzduchu.
Kdy se jaká sušička hodí?
Tam, kde nejsou nároky nikterak vysoké, například v autoservisu nebo v malé nástrojařské dílně, kde se pracuje s nenáročným pneumatickým nářadím, běžně postačuje pořídit k základním filtrům vzduchu kondenzační sušičku. Jestli má tento typ nějaké výhody, jsou jimi poměrně nízké náklady a práce bez ztrát stlačeného vzduchu. Pro příklad sušičky Atmos nebo MARK Cool začínají pod 20 000 Kč. Pro některé aplikace ale nestačí jejich účinnost, hlavně při potřebě více snížit rosný bod, tedy teplotu, kdy voda začíná kondenzovat. V tomto ohledu jsou nejúčinnější adsorpční sušičky a nijak nezaostávají ani membránové sušičky, třeba MDRY od Omega Air. Jejich schopnosti snížit tlakový rosný bod hluboko pod bod mrazu jim dovoluje sušit vzduch spolehlivě i v zimních měsících, aniž by byly v temperované místnosti. Tam, kde jsou nároky na kvalitu stlačeného vzduchu opravdu vysoké, především v mnoha průmyslových aplikacích, jsou doslova nezastupitelné. Nevýhodou obou variant je spotřeba několika procent stlačeného vzduchu.
Jak sušičku vzduchu vhodnou pro váš provoz vybrat vám bezesporu usnadní zmíněná norma ISO 8573-1. Přesto doporučujeme poradit se s některým z odborníků přes stlačený vzduch, protože prvotní investice do zařízení nemusí být zrovna nízká. Obecně však platí, že vždy lepší sušit raději více než méně. Ocení to každé zařízení, které za kompresor připojíte.
