I ten nejzavilejší odpůrce sportu musí znát fotbal, hokej nebo atletiku a dost možná i díky médiím nějaká ta slavná jména největších borců v oboru. Na této planetě se ale provozují i tak bizarní sporty, že by vám někdy zůstal až rozum stát!
1. Royal Shrovetide Football
Tohle není jen tak obyčejný fotbal. Na Ostrovech se hraje od dob slovutného krále Jindřicha II., otce ještě slovutnějšího Richarda Lví Srdce a jeho pravidla se zase tolik od 12. století nezměnila. Hra, které se přezdívá mezi tamním lidem též „hugball“, spočívá v podstatě ve válce dvou obrovských hord lidí, které se snaží navzájem dostat míč k cílové metě. Každé masopustní úterý a popeleční středu toho kterého roku se hraje s míčem ušitým z kůže a vycpaným korkovou hmotou.
Město Ashbourne v anglickém kraji Derbyshire tak na dva dny nevídaně ožije a fandí té či oné straně (je to klasické – horňáci proti dolňákům). Tento prazvláštní druh fotbalu hrají tisíce lidí na obou stranách, ne jen místní. Stačí dostat balon tři míle od startovní čáry, ale je to opravdu tak jednoduché? Mimochodem, na závěr, z tohoto sportu se zrodilo ragby, tak si jen představte ty drsné souboje o míč…
2. Buzkashi
Afghánský národní sport, který je populární prakticky v celé Asii. Doslova tohle slovní spojení znamená „sebrat někomu dalšímu kozu“. Dvě kumpanie jezdců na koních, bez jakékoliv odlišení pomocí barev nebo typu oděvu, soutěží v této pro Evropany velmi zvláštní disciplíně.
Kapitáni, kteří nosí po svém boku v moderní době kalašnikovy, mají za úkol dovést své hráče k vítězství ve hře, která spočívá v tom zmocnit se těla bezhlavého kozla, objet s ním kruh a v podstatě jej „vsítit“ do branky. Ovšem pozor, tohle se může opakovat až několik dní stále dokola, protože nejsou žádní rozhodčí nebo jiná pravidla, čeká se spíše na to, až se jedna ze stran totálně vyčerpá. Fyzicky velmi náročná a ještě více nebezpečná hra vyžaduje takřka dokonalé jezdecké umění. Vítězství je ale sladké, pro kapitána toho kterého družstva znamená nehynoucí slávu a velké bohatství (pro Asiaty ztělesněné do podoby vynikajícího koně, kterého vítěz dostane od pořadatele darem).
3. Podmořský hokej
Hokej se běžně hraje ve sportovních halách na uměle připravených kluzištích, na amatérské úrovni se často hrál i na prohrnutém ledě. Ale že by existoval i podmořský hokej? A přece ano! Hraje se od roku 1954, kdy s touto myšlenkou přišel poprvé anglický gentleman Alan Blake.
Hraje se ve čtyřech lidech na obou stranách, na dva poločasy, trvající podle domluvy deset nebo patnáct minut. Jinak jsou pravidla podobná hokeji, alespoň v tom, že se puk musí dostat do branky. Vlastně jaký puk? Říká se mu slangově „squid“, tedy oliheň. A samozřejmě se nehraje klasickými hokejkami, to by pod vodou asi jen tak nešlo. Hráči mají speciální rukavice a v ruce drží cosi, co se dá nazvat liliputí verzí hokejky a lá NHL.
4. Calcio Fiorentino
Velmi brutální sport, jenž má kořeny ještě v antických časech. Není to hra pro rozbolavělé primadony nebo zakrslé skřety, tento druh fotbalu musí hrát opravdu jen tvrdí chlapi. Rovných sedmadvacet hráčů na každé straně musí dostat míč do branky, a to v podstatě jakoukoliv částí svého těla. Zakázán je při tom jen úder do obličeje nebo kop směřující na hlavu, jinak můžete soupeři v zápalu boje udělat prakticky cokoliv.
Calcio Fiorentino byl velmi oblíbeným sportem i v medieválních italských městských státech, zahráli si jej mnozí mladí šlechtici a údajně i tři papežové. V raném novověku sice přišla ke slovu jiná móda, jiné zvyky a poněkud zženštilejší styl života, takže nebohé Calcio Fiorentino se dočkalo dlouhodobého úpadku, v moderní době ale prožívá doslova renesanci. Hraje se každý rok a je vítanou příležitostí pro siláky celé Itálie jak předvést, v čem vynikají!
5. Wife Carrying
Původně finský sport, který spatřil světlo světa před dvěma staletími. Původ je jak jinak než v jedné slavné legendě. Ta se týká finského zloděje Herkko Rosvo-Ronkainena, jenž žil se svou družinou v 18. století v lese. Když tito loupežníci zatoužili po ženách, nechodili nikam daleko. Z blízkých vesnic totiž unášeli tamní obyvatelky ve velkých pytlích přes les do svého improvizovaného království, k čemuž samozřejmě potřebovali silné paže.
A silné paže jsou potřeba i dnes, Wife Carrying vlastně spočívá v běhu na 253,5 metru, a to prosím s plnou náloží v podobě vlastní manželky spočívající na silných ramenou závodníků. Pokud má žena váhu pod padesát kilogramů, dodává se silákům ještě speciální závaží. Šlo by to vůbec praktikovat u nás?
