V období války soupeřící strany hodně investují do vědeckého vývoje. Perfektní zbraň pak může jedné straně přinést vítězství. To, co se vymýšlelo za druhé světové války, se může zdát občas bláznivé, občas trochu jako ze sci-fi románů.
5. Bachem BA349 Natter Fighter
Sestaven ke konci války, podivně vypadající stíhací letoun nepotřeboval pro vzlet žádnou dráhu. Místo toho bylo letadlo zavěšeno na věži vysoké cca 10 metrů. Let stíhačky by byl řízený rádiem, dokud by se nepřiblížil ke spojeneckým bombardérům. Poté by měl pilot odpálit salvu raket do formace letadel.
Po vypálení všech raket a bez paliva by letadlo klouzalo dolů do 3 000km načež by přišlo na řadu několik padáků v zadní části letadla. Předek se pak oddělil a pilot z letadla vyskočil. Domů se tedy měl vrátit jenom zadek letadla (obsahující raketový motor) a pilot. Ostatní bylo nepodstatné. I přes smrt zkušebního pilota bylo postaveno 35 takových stíhaček, žádná ale nebyla nasazena před koncem války.
4. Netopýří bomba
Vyvinutý Američany v návaznosti na Pearl Harbor. Tato absurdní myšlenka byla postavena na malých „netopýřích bombách“. Stovky netopýrů s upnutými menšími bombami měly být shozeny na japonské město. Ve 300 metrech měl být pád zbržděn padáky a netopýři měli být vypuštěni. Ihned by si našli tmavé zákoutí v japonských domech a časovač by za malý okamžik bomby spustil.
Naštěstí pro netopýry, bohužel pro Japonce, byl program zrušen v roce 1944. Američané vytvořili něco lepšího – atomovou bombu.
3. Holubem řízená raketa
Dalším pokusem, jak použít zvíře k propašování výbušniny na nepřátelské místo, bylo využití holubů. S nápadem přišel psycholog B. F. Skinner. Chtěl umístit holuba do špičky rakety, kde mu chtěl promítat na plátno obraz cíle. Prostřednictvím propojení jeho křídel chtěl raketu navádět.
Projekt byl v říjnu 1944 zastaven. V roce 1948 byl znovu americkým námořnictvem oživen jako „Project Orcon“. Zrušen byl v roce 1953, kdy se elektronické naváděcí systémy relativně zlepšily.
2. Projekt Habakkuk
Habakkuk byl název geniálního projektu, který vymyslel Geoffrey Pyke. Tou dobou spojenci ztráceli v Atlantiku hodně zásobovacích lodí kvůli německým ponorkám. Proto Pyke přišel s nápadem na sebe nakupit obrovské kusy ledu a udělat z nich přistávací plochu pro spojenecká letadla. Zde však nastalo několik problémů. Plující ledovce jsou samy o sobě náchylné k převracení a často tají a rozlamují.
Dva vědci z New Yorku přišli na to, že pokud by dokázali vodu nějakým způsobem chladit, dala by se doopravdy vytvořit obrovská plující kra v moci spojenců. Finální design tedy spočíval v 600 metrů dlouhém ledovci, který by unesl 2.2 milionů tun nákladu a poskytoval místo pro 150 letadel. Projekt byl finančně (více jak 100 milionů dolarů) a technicky (potíže se stavbou chladícího zařízení) náročný. Proto byl zastaven.
1. Silbervogel bomber (Silver Bird)
Jedna z nejradikálnějších zbraní Německa. Navržena tak, aby dolétla až na pevninu USA. Myšlenka byla následující. Raketu umístit na 3km dlouhou železniční trať, rozjet ji na 1900 km/hodinu pomocí raketových saní. Jakmile by byl Silver Bird vypuštěn, spustily by se jeho vlastní raketové motory, které by ho vynesly do výšky až 145 km, načež by cestoval rychlostí 22 100 km/h. Poté by pomalu sestupoval do stratosféry, kde by plochá struktura letadla napomohla k jakémusi plachtění – a to díky větší hustotě vzduchu.
Raketa měla unést 4000kg. Projekt byl zastaven kvůli špatné situaci nacistického Německa ke konci války. Existoval pouze na papíře.
