Proč milujeme sex a neprovozujeme ho jako většina přírody jen za účelem plození potomků? V čem spočívá tato zvláštnost druhu homo sapiens sapiens? Toto tajemství odhalili evoluční biologové.
Sex je příjemný, jinak bychom se s ním neobtěžovali. Zvláště ženy by si ještě dvakrát rozmyslely, zda stojí za to ho vůbec podstupovat vzhledem k vyhlídce děsivého období těhotenství, porodu, šestinedělí a dlouhého období kojení.
Efektivní sex
Spousta živočišných druhů se věnuje sexu v nejlepším možném období, kdy může být samice oplodněna, to znamená v období její ovulace – v čase, kdy se uvolňuje z vaječníku samice zralé vajíčko, a ona může být oplodněna. Spousta druhů také umí snadno rozpoznat, kdy toto období nastává a kdy je samice plodná. Paviánky např. mají v tomto období rudě zabarvenou kůži kolem vaginy, což bije do očí.
Jak se zdá, příroda vymyslela efektivní způsob, jak živočichové poznají, kdy je správný čas na soulož. Mimo tento čas už o sex často nemají zájem, nepřináší jím potěšení, koneckonců, bylo by to z biologického hlediska neefektivní a zbytečně vysilující a mnohdy i nebezpečné (kdyby se příliš věnovali sexu, neměli by tolik času na hledání potravy, mohli by být „v nejlepším“ překvapeni nepřítelem, který by je zranil/zabil apod.). Pokud jde však o lidský druh, tak lidé tento na první pohled vysilující a neefektivní sex provozují s velkou oblibou.
Nejlepší čas na sex u lidí? Pořád!
Provozujeme sice sex za účelem plození potomků stejně jako ostatní druhy živočichů, ale problém je v tom, že neumíme poznat, kdy je na to ten nejlepší čas. Na rozdíl od paviánů nemáme vyvinutý žádný indikátor ženské ovulace, ženě se nezbarví zadek do ruda jako u paviánů a jiných druhů opic. Nepoznáme, kdy je plodná a kdy ne.
Náš druh se totiž pyšní něčím, čemu biologové říkají „skrytá ovulace“. Bez vědeckých poznatků, měření bazální teploty a ovulačních testů bychom neměli šanci zjistit, kdy má cenu se ženou souložit, aby to přineslo nějaké ovoce v podobě mimina. Instinktivně to nezjistíme.
Proto lidé souloží, kdy se jim zachce. Protože nevědí, kdy je správný čas, musejí to dělat pořád a pořád. Tím zvyšují svou šanci, že zplodí potomstvo.
K čemu je skrytá ovulace?
Existují dvě teorie, které vysvětlují skrytou ovulaci z hlediska evoluční biologie. První z nich je teorie „tatínek doma“, která říká, že skrytá ovulace vznikla, protože je nezbytné, aby muž nikam po oplodnění ženy neodcházel a zůstal s ní. Jedině tak má totiž jeho potomek šanci na přežití. Vyplývá to z faktu, že lidská mláďata na rozdíl od ostatních jsou dlouhou dobu naprosto bezmocná a vyžadují dlouholetou péči obou rodičů. Ve dvou mají větší šanci, že jejich mládě přežije – otec shání potravu, matka hlídá dítě.
I dnes je pro matku samoživitelku těžké dítě uživit, natož v době kamenné. Proto žena musí zůstat sexuálně přístupná i mimo období ovulace, tak si muže udrží doma. Skrytá ovulace se tedy vyvinula i na podporu monogamie, protože když muž zůstane doma s manželkou, upevňuje tím i svoji jistotu, že jsou děti jeho a ne sousedovy.
Druhá teorie, teorie „mnoha otců“ zase mluví o tom, že ženina nepřetržitá sexuální přístupnost mnoha partnerům a skrytá ovulace má ponechávat muže v nejistotě, kdo z nich je otcem dítěte. Tímto skrytá ovulace dítě chrání před vraždou některého z mužů, který by na sto procent věděl, že není otcem. V lidském světě je zabíjení dětí zakázáno zákonem, ale v přírodě se toho stále někteří živočichové dopouštějí – proč by měli investovat svou péči do cizí krve? Pokud je ale ovulace skrytá a ženy jsou promiskuitní, muži nemohou vědět, zda jsou zrovna oni otcem nebo ne, a to děti ochraňuje před zabitím žárlivého muže.
Evoluce lidské sexuality
Funkce skryté ovulace se v průběhu evoluce měnila. Zdá se, že u předků lidí vznikla ovulace v období promiskuity (teorie „mnoha otců“) – žena svou skrytou ovulací a promiskuitou ochránila své dítě před zabitím a muži se v této své nejistotě podíleli na jeho péči. Posléze lidé přešli k monogamii (teorie „tatínek doma“) – žena si vybrala jednoho muže, který se s ní staral o jejich dítě a chránil jej, ale aby měl jistotu, že je otcem on, musel zůstat s ní.
Zdroj: Diamond, J., 2003. Proč máme rádi sex? Evoluce lidské sexuality. Praha: Academia
