Člověk může slovy říkat lež, ale svým chováním, make-upem, oblečením nebo postojem se může zkušenému pozorovateli lehce prozradit. To, co může nakonec člověka definitivně prozradit, jsou spontánní a strojené výrazy.
Malé děti dokáží lhát v momentě, kdy se naučí používat strojené výrazy, kterými zakryjí skutečné pocity, to je období zhruba 3-4 roku. Do té doby dítě dosahuje svého cíle spíše pomocí pokusu a omylu. Například na otázku, zda něco provedlo, už z minulostí ví, že je lepší odpovědět „já to nebyl“ místo „ano, udělal jsem to“.
Většina lidí zná základní metody rozpoznání lháře – tedy uhýbání pohledem, přeřeknutí a méně úsměvů. Problém je v tom, že dobří lháři o tom vědí a záměrně se snaží udržovat přímý pohled, rozmýšlet slova a působit jistě.
Daleko cennější ukazatelé jsou:
- rozšíření zornic,
- méně časté mrkání,
- odmlky v řeči,
- výše posazený hlas nebo zblednutí pokožky.
Při lhaní člověk pociťuje úzkost, která je doprovázena menším či větším stresem. Důležitým signálem jsou také asymetrické a afektované výrazy ve tváři, které neodpovídají mluvenému slovu, nebo ostatním tělesným pohybům. Výraz mluvčího totiž není spontánní, ale strojený. Někdy můžete zahlédnout i drobné záblesky spontánního výrazu.
Dospělí dokážou zachytit některé známky lži (zadrhávání, váhání, pohledy), ale ty důležitější signály jim unikají (oční zorničky, méně časté mrkání, zrychlené dýchání). Rozpoznat, kdy druhý člověk lže je velice těžké a ani profesionální vyšetřovatelé pouhým pozorováním nemají lepší výsledky, než studenti vysoké školy.
Nepřeceňovat se
Naše namyšlené a přílišné sebevědomí toho, že poznáme lháře, nám snižuje schopnost vypozorovat detaily a soustředit se. V dnešní době se už nemůžeme zaměřit na jasné prozrazující pohyby (například překrytí tváře, třes rukou), lháři jsou daleko sofistikovanější a zkušenější. Používají se tedy jiné metody…
Výslechy
Psycholog Aldert Vrij se domnívá, že je dobré dostat lháře do časové tísně. Vymyslet důvěryhodnou historku není jednoduché a už vůbec ne, když má člověk málo času a musí lhát rychle a bez rozmýšlení. Zkušenému lháři se toto sice může povést, ale celé jeho tělo na toto vymýšlení bude reagovat. Konstruování lži stojí energii, proto se veškeré soustředění upne na historku a postoj lháře bude strnulý, klidný až nezúčastněný.
Vymýšlení otázek například u výslechu vám také zabere spoustu soustředění a energie. Proto jsou při výsleších vždy dva – pozorovatel a tazatel. Pozorovatel má větší šanci, že zachytí lehké spontánní chování, než tazatel. Metoda, která se využívá a může vám pomoci, je ta, kdy přesvědčíte lháře, že jde „o hodně“. Čím vyšší je sázka a riziko, tím vyšší je motivace lháře být úspěšný a tím se může objevit více strojených výrazů a strnulost těla.
Někteří autoři rozdělují lhaní na tzv. naivní, například když sestřičky říkají pacientům milosrdnou lež, nebo otrlé, které se projevuje u zkušených lhářů.
Známky naivního lhaní
- natáčení bokem,
- vyhýbání se očnímu kontaktu,
- neobvyklá koordinace obou rukou – ruce se něčím zabývají,
- sahání na obličej – kořen nosu, uši, bradu, obočí.
Více o naivním lhaní v článku Jak poznat lháře.
Známky otrlého lhaní
- postavení čelem,
- dokonalá a nenápadná koordinace rukou,
- vytrvalý pohled do očí (až 100%).
Lžete?
