Oči o vás prozradí mnohé, je to takové zrcadlo duše. Spousta věcí, které si myslíte nebo si představujete, se odráží ve vašem pohledu a zkušený partner či obchodník tyto signály dokáže vyčíst a využít jich. Na to si například dávají pozor hráči pokeru, kteří nosí sluneční brýle, aby nebylo vidět na jejich roztahující se zorničky při dobrých kartách. To totiž nedokáže nikdo ovládat.
Užitečné informace poskytují tzv. pozorovatelné projevy očí. Dá se zpozorovat, jestli si člověk představuje obraz, vybavuje si vůni či chuť, nebo ve svých myšlenkách konstruuje. Při těchto vjemech se aktivují různé části mozku a oči tuto aktivaci kopírují.
Oči pohybují při pomyšlení na různé vjemy (zvukové, vizuální, vnitřní konstruování myšlenek nebo pocity). Odpovězte sami sobě na následující otázky.
- Je na semaforu nahoře červené, nebo zelené světlo?
- Kolik dveří je ve vašem bytě?
Při těchto otázkách by se měly vaše oči pohybovat nahoru doleva. Jde o vzpomínkovou vizuální představu.
- Pomyslete na vaši oblíbenou písničku.
- Jak zní hlas vašeho nejlepšího přítele?
Zde jste aktivovali část mozku, která je zodpovědná za zvuky, které už slyšela. Vaše oči by se měly pohybovat vodorovně doleva.
Takto bychom mohli pokračovat s různými podněty dále. Toto schéma však neplatí identicky pro každého člověka. Přesnost této metody je však obdivuhodná. Když se setkáme s někým, kdo jedná jinak, můžeme předpokládat, že takto bude jednat pořád. Pokud někdo myslí na obraz, přitom se dívá dolů, můžeme z toho dále vycházet. Pro nácvik této dovednosti můžete pozorovat televizní interview nebo je dobré pozorovat partnera, kterého byste neměli moc dobře znát.
Co prozrazují zorničky
Zorničky reagují především na světelné poměry. Když je více světla, zúží se a naopak. Jejich velikost se může měnit i při konstantním osvětlení. Právě toho si budeme všímat.
V zásadě platí pravidlo: pokud vidíme něco, co nás zaujalo, co se nám líbí, zorničky se i v konstantním osvětlení rozšíří. Pokud s někým flirtujete a jeho zorničky se rozšíří, je to dobré znamení. Stačí pomyšlení na příjemnou věc a změnu již můžeme pozorovat. Podvědomě tedy máme spojené velké zorničky s příjemnými pocity. Pro získání těchto poznatků bylo provedeno mnoho pokusů. Mužům byly ukazovány fotografie těch stejných žen, na jedněch fotografiích měly ženy zorničky menší, na druhých větší. Hádejte, kdo byl jednoznačně atraktivnější.
V opačném případě platí podobná analogie: pokud se nám něco nelíbí, něco nás odpuzuje, zorničky se zúží. Člověk se pak snaží izolovat, dobrý pozorovatel by si toho měl všimnout, uvolnit atmosféru nebo začít jiné téma.
A co teprve pohled?
Pokud se s někým hádáte, nebo mu chcete dát ránu, pohledem ho fixujete a vyzýváte ho tím ke konfrontaci. Dotyčná osoba se na vás dívá stejným způsobem. Poražený v této hře bude ten, kdo první uhne pohledem.
Jestliže chcete působit arogantně a chcete, aby se osoba, se kterou se bavíte, cítila jako vzduch, stačí se na ní jednoduše nedívat. Jednoznačně je to neslušné a osoba k vám nebude chovat kladné city.
Chce-li vás někdo za každou cenu o něčem přesvědčit a došly mu jakékoliv argumenty, bude vás propichovat pohledem a bezmyšlenkovitě opakovat svoji pravdu. Chce vás donutit, abyste se soustředili na to, co říká. Po chvíli to má však opačný účinek a vy se začnete na pohled soustředit přespříliš a nebudete vnímat mluvené slovo.
Řeč očí je velice dobrým vodítkem k porozumění partnerova myšlení. Chce to však jistou dávku zkušeností, znalostí a intuice. To se naučíte pouze komunikací a uvědomováním si těchto prvků chování.
Oči o vás prozradí mnohé, je to takové zrcadlo duše. Spousta věcí, které si myslíte nebo si představujete, se odráží ve vašem pohledu a zkušený partner či obchodník tyto signály dokáže vyčíst a využít jich. Na to si například dávají pozor hráči pokeru, kteří nosí sluneční brýle, aby nebylo vidět na jejich roztahující se zorničky při dobrých kartách. To totiž nedokáže nikdo ovládat.
Užitečné informace poskytují tzv. pozorovatelné projevy očí. Dá se zpozorovat, jestli si člověk představuje obraz, vybavuje si vůni či chuť, nebo ve svých myšlenkách konstruuje. Při těchto vjemech se aktivují různé části mozku a oči tuto aktivaci kopírují.
Ve schématu můžeme vidět, kam se oči pohybují při pomyšlení na různé vjemy (zvukové, vizuální, vnitřní konstruování myšlenek nebo pocity). Odpovězte sami sobě na následující otázky.
- Je na semaforu nahoře červené, nebo zelené světlo?
- Kolik dveří je ve vašem bytě?
Při těchto otázkách by se měly vaše oči pohybovat nahoru doleva. Jde o vzpomínkovou vizuální představu.
- Pomyslete na vaši oblíbenou písničku.
- Jak zní hlas vašeho nejlepšího přítele?
Zde jste aktivovali část mozku, která je zodpovědná za zvuky, které už slyšela. Vaše oči by se měly pohybovat vodorovně doleva.
Takto bychom mohli pokračovat s různými podněty dále. Toto schéma však neplatí identicky pro každého člověka. Přesnost této metody je však obdivuhodná. Když se setkáme s někým, kdo jedná jinak, můžeme předpokládat, že takto bude jednat pořád. Pokud někdo myslí na obraz, přitom se dívá dolů, můžeme z toho dále vycházet. Pro nácvik této dovednosti můžete pozorovat televizní interview nebo je dobré pozorovat partnera, kterého byste neměli moc dobře znát.
Co prozrazují zorničky
Zorničky reagují především na světelné poměry. Když je více světla, zúží se a naopak. Jejich velikost se může měnit i při konstantním osvětlení. Právě toho si budeme všímat.
V zásadě platí pravidlo: pokud vidíme něco, co nás zaujalo, co se nám líbí, zorničky se i v konstantním osvětlení rozšíří. Pokud s někým flirtujete a jeho zorničky se rozšíří, je to dobré znamení. Stačí pomyšlení na příjemnou věc a změnu již můžeme pozorovat. Podvědomě tedy máme spojené velké zorničky s příjemnými pocity. Pro získání těchto poznatků bylo provedeno mnoho pokusů. Mužům byly ukazovány fotografie těch stejných žen, na jedněch fotografiích měly ženy zorničky menší, na druhých větší. Hádejte, kdo byl jednoznačně atraktivnější.
V opačném případě platí podobná analogie: pokud se nám něco nelíbí, něco nás odpuzuje, zorničky se zúží. Člověk se pak snaží izolovat, dobrý pozorovatel by si toho měl všimnout, uvolnit atmosféru nebo začít jiné téma.
A co teprve pohled?
Pokud se s někým hádáte, nebo mu chcete dát ránu, pohledem ho fixujete a vyzýváte ho tím ke konfrontaci. Dotyčná osoba se na vás dívá stejným způsobem. Poražený v této hře bude ten, kdo první uhne pohledem.
Jestliže chcete působit arogantně a chcete, aby se osoba, se kterou se bavíte, cítila jako vzduch, stačí se na ní jednoduše nedívat. Jednoznačně je to neslušné a osoba k vám nebude chovat kladné city.
Chce-li vás někdo za každou cenu o něčem přesvědčit a došly mu jakékoliv argumenty, bude vás propichovat pohledem a bezmyšlenkovitě opakovat svoji pravdu. Chce vás donutit, abyste se soustředili na to, co říká. Po chvíli to má však opačný účinek a vy se začnete na pohled soustředit přespříliš a nebudete vnímat mluvené slovo.
Řeč očí je velice dobrým vodítkem k porozumění partnerova myšlení. Chce to však jistou dávku zkušeností, znalostí a intuice. To se naučíte pouze komunikací a uvědomováním si těchto prvků chování.
