Jak dokazují četné moderní studie a rešerše uspořádané na toto ožehavé téma, moderní lidé se v práci rychle „přestřelí“ a pak to odnáší jednak oni na svém zdraví a také jejich bezprostřední rodinné okolí.
Je jedno, co děláte a na jakém místě, lidská psychika je v určitých věcech prostě univerzálně působící. Problém je, že v moderní společnosti je syndrom pracovního vyhoření za celou polovinou odchodů z firmy a tedy procent stojícími za přirozeným úbytkem zaměstnanců.
Firmy hlásí rekordní zisky i obrat, takže logicky právě firmy (a potažmo i lidé v nich) pracují, až se z nich kouří a morálka lidí je přesto dost až silně špatná. Za současného „rozložení sil“ se to ale asi muselo dříve či později očekávat – tradiční pracovní hodiny od 9 ráno do 17 h odpoledne dnes mizí a místo toho jsou dnes lidé obležení hi-tech gadgety a v režimu „stále ON“. Zprvu takto fungovali pouze doktoři, redaktoři, vedení a podobná sorta lidí, ale dnes je to čím dál běžnější i u běžných pozic dříve tím nepostiženým (skladníci, …).
Lidé jsou dnes zkrátka s pracovištěm spojení často čtyřiadvacet hodin denně. To vede naneštěstí k tomu, že lidé jsou a bývají v práci „jen na skok“ i tehdy, když třeba právě jedou na dovolenou („Jenom nakouknu do mejlu co mě čeká a hned zase půjdu!“), takže spousta lidí nyní řeší práci i tehdy, kdy by neměla (živnostníci, …).
A přitom právě telekomunikační moderní technologie se postaraly o to, že sice naoko díky nim lidé mohou mnohem lépe žonglovat se životem pracovním na straně jedné a tím osobním na té druhé. Na první pohled se to tak sice možná jeví, ale realita je někde jinde a může nás silně zranit na těle i duchu – průzkumy na toto téma totiž ukázaly, že lidé co pracují vzdáleně, tak i snáze sklouznou k práci v noční i post-pracovní přesčasové hodiny. Tím sice dokáží svým zaměstnavatelům, jak dedikovaní a zapálení pro věc jsou, nicméně problém je hlavně to, že se z toho stává nový standard!
A co tím myslíme konkrétně ? Jistá studie na toto téma zjistila, že mezi léty 2000 a 2014 se zvýšila produktivita zaměstnanců o 21 %, ale mzdy a benefity se zastavily na 1,8 %. Jinými slovy, lidé pracují více a mají z toho méně. A jako by člověk nepřicházel jen o svůj čas, přirozeně ho to huntuje a likviduje i na lidské úrovni.
Za oné situace, že je hypotéka na krku, další dítě na cestě apod. tak negativně-motivační výhrůžky z práce od vedení (mohou si to přece dovolit, když je zde v okolí dvacet lidí na jedno prázdné místo) na téma „když se vám to nelíbí, můžete jít jinam“ taky morálce dvakrát nepřidají… Problém ale je, že podobné nasazení dostane po čase strašidelně konkrétní podobu – zvýšení procenta srdečních chorob, objem depresí, poškození mozku, …
To vše jsou věci, které nejenom ovlivní vaši vyčerpanost, deprese, úroveň stresu či problémy se spánkem, ale také samozřejmě morálku doma a mezi přáteli, kteří jistě mají svých starostí dost a nejsou (naplno a upřímně vám to ale již asi neřeknou…) zvědaví na dvacet dalších hororových historek od vás co týden.
Jsou zde jisté věci, které se dají v této věci podniknout. Dozajista nejjednodušší je prostě říci „Adié , jdu jinam!“, k tomu se ale často jen málokdo odhodlá, takže zbývá hasit u zdroje. Je potřeba na to téma promluvit s odpovědnou osobou a naznačit jí, že se s vámi něco děje. Je normální být naštvaný v práci občas, ale jistě by to neměla být systematická každodenní naštvanost, odpoutanost a emoční vyšťavenost nejvyššího stupně. Sečteno a podtrženo, pokud okolo sebe každý den trousíte cynické hlášky na téma aktuální práce, je syndrom pracovního vyhoření dost blízko. Bylo by vhodné pře-distribuovat vaše pracovní zatížení /zařazení + zajistit, že volno a dovolená zůstanou volnem a dovolenou.
Pokud na to váš boss kašle a ještě se vám vysměje, tak je dost možné, že pro něj nejste nic více než jen ekonomická položka generující zisky. Musíte se s tím pak smířit a dále se zde stresovat nebo jít jinam (kde se budete nicméně stejně stresovat jen jinou formou problémů a stresů, zase přístup vedení k zaměstnancům tu může být mnohem více pozitivní, takže volba je na vás). Je to zkrátka celé jen a jen na vás, jak se s tím poperete, nicméně raději to neodkládejte příliš…
Před 10-20 lety pro vás jistě byla otázka života a smrti, jaké známky máte ve škole, nicméně dnes je vám to již naprosto jedno. A stejné to je i s prací a uřvanými šéfy – soukromým podnikatelům je stejně pořád málo vše, i kdybyste se rozkrájeli a navíc, když všichni u vás v podniku pracují stále více a více, stane se z toho nový standard a jste na tom stejně jako před tím. Za deset let se tomu taky zasmějete jako u školy. Takže, proč nebýt „splachovací“ a přehnaně to zbytečně řešit a navíc dokonce potenciálně ještě na úkor i svého vlastního zdraví? Pokud chce váš ředitel marketingu skončit za pět let v nemocnici, je to jeho věc, vy ale nemusíte, když se do jeho hry nenecháte vtáhnout…
Zdroj: www.menshealth.com
