Slovo diktátor vzniklo ve starověkém Římě, z latinského slova dictator. Původně toto slovo znamenalo zvláštní funkci Nejvyššího smírčího soudu. Tento diktátor byl do své funkce jmenován senátem a měl za úkol vyvést stát z krize a disponoval neomezenými pravomocemi.
Co toto slovo pro nás znamená v současnosti nemusím snad ani zmiňovat. Tady je pár těch „nej“ diktátorů, kteří se zapsali do historie svou neuvěřitelnou krutostí.
5. Fidel Castro (13.8.1926 – ???)
Fidel, celým jménem Fidel Alejandro Castro Ruz, je nemanželské dítě nejbohatšího obchodníka cukrové třtiny a jeho služky, čímž si v mládí vyslechl hodně posměchu. V roce 1959 s pomocí skupiny svých přívrženců svrhl autoritativního vůdce Batistu. Zastával až do roku 1976 funkci premiéra Kuby, ale ve skutečnosti měl mnohem větší vliv než samotný prezident Osvaldo DOrticos Torrado. V roce 1976 získal post hlavy státu a to díky jednomu velkému podvodu. Nasliboval kubánskému lidu demokratické reformy a demokratický stát, ale poté co byl zvolen, se prohlásil za Velitele.
Po převratu znárodnil veškeré pozemky a průmyslové podniky a zavedl tvrdý socialismus. Fidel kontroluje zemědělství, cenzuruje tisk, porušuje lidská práva, vězní velký počet politických vězňů a většina obyvatelstva žije na pokraji chudoby a bídy. V roce 2006 vážně onemocněl a vlády se ujal jeho bratr Raúl Castro. 90% národa se domnívá, že Fidel je již dávno po smrti a kult jeho osobnosti je pouze udržován, aby Kuba zůstala i nadále socialistickou zemí.
4. Mao Ce-Tung (26.12.1883 – 9.9.1976)
Mao, byl vystudovaný učitel, který se věnoval vyučování a novinařině. Byl to také revolucionář, vojevůdce a tvůrce maoismu. V roce 1918 začal pracovat v knihovně Pekingské univerzity, kde se seznámil s myšlenkami marxismu. V roce 1921 pomohl vybudovat Komunistickou stranu Číny. Jako revolucionář se věnoval organizování různých povstání a během Dlouhého pochodu se prosadil jako vůdce.
Vytvořil si vlastní politickou filosofii – Mao Ce-tungovo myšlení a právě proto byl schopen bránit se Stalinovi. Zvítězil v občanské válce s nacionalisty a od roku 1949 byl nejvýznamnější osobností v nově vzniklé komunistické Čínské lidové republice, a to až do své smrti v roce 1976. Přezdívali mu Velký kormidelník.
3. Josif Stalin (18.12.1878 – 5.3.1953)
Josif, celým jménem Josif Vissarionovič Stalin, byl samozvaný „Otec národů“. Ve skutečnosti během své třicetileté hrůzovlády zabil údajně více lidí, než kolik zemřelo během druhé světové války. Byl revolucionářem a banditou, vyhodili ho ze školy kvůli propagování marxismu.
Lenin ho jmenoval generálním tajemníkem, postupně likvidoval všechny své významné odpůrce, až upevnil svou moc a rozpoutal teror. Ve chvíli, kdy i Lenin pochopil jakým člověkem ve skutečnosti Stalin je, bylo už pozdě a nedokázal zabránit tomu, aby Stalin nezískal tak velkou moc nad SSSR. Nikdy se nedopočítáme toho, kolik lidí měl tento diktátor vlastně na svědomí, ale odhaduje se, že se jedná o více jak 20 milionů lidí. Pro představu jen při uměle vyvolaném hladomoru Stalinem na Ukrajině umřelo 3,5 milionů lidí.
2. Benito Mussolini (29.7.1883 – 28.4.1945)
Benito, celým jménem Benito Amilcare Andrea Mussolini byl italský politik, zakladatel a spolutvůrce ideologie fašismu. Byl to vystudovaný učitel, jeden čas také učil. Stal se členem Italské socialistické strany a v roce 1904 nastoupil na vojnu. Stal se šéfredaktorem novin Italské socialistické strany, se kterou se ve zlém rozešel. Založil své vlastní noviny Il popolo d´Italia (Italský lid), kde propagoval intervenci Itálie. V roce 1919 založil organizaci Bojové svazky, která se v roce 1921 změnila na fašistickou stranu Partito Nazionale Fascista. Byl zvolen do parlamentu, zorganizoval Pochod na Řím a vynutil si své jmenování na předsedu italského parlamentu. Zahájil velké reformy a sám se prohlásil za šéfa strany a vůdce státu.
V roce 1943 velká rada vyslovila Mussolinimu nedůvěru a uvěznila ho. Téhož roku byl za pomoci Adolfa Hitlera osvobozen a na území Itálie ustanovil Italskou sociální republiku. V roce 1945 byl chycen komunistickými partyzány a popraven spolu se svou milenkou Clarou. Byl velkým spojencem Hitlera a spolu také vyvolali druhou světovou válku.
1. Adolf Hitler (20.4.1889 – 30.4.1945)
Adolf se k politice dostal úplnou náhodou, vyhýbal se vojně v Rakousku a přestěhoval se do Mnichova, které ho nadchlo. Když začala první světová válka, přihlásil jako dobrovolník do 16. pěšího pluku u bavorské armády. Sám Hitler popisoval období, které strávil ve válce jako nejkrásnější ve svém životě! Seznámil se s myšlenkami německých nacionalistických extremistů, kteří se obraceli k tradiční myšlence o vykořisťovatelích a ničitelích světa – Židech. V tu chvíli si prý umínil, že se dostane do politiky a skoncuje s těmito „zrádci národa“.
Jeho antisemitistický přístup zaujal jeho nadřízené a Anton Drexler ho přijal do své strany. Na dalším shromáždění v roce 1919 Hitler vysvětlil, že řešení pro Německo nepřijde z parlamentu, ale z revoluce. Podařilo se mu dostat až na post říšského kancléře odkud začal vydávat své rozkazy a prosazovat svou moc. Za nepřítele Německa považoval Židy, Romy, Slovany, homosexuály, zdravotně postižené a také své politické oponenty. Jeho politické působení vyvolalo druhou světovou válku, mělo za následek vyvražďování obyvatelstva a vojenských zajatců a byl zodpovědný za hmotné a morální zničení Německa.
Byl Adolf Hitler doopravdy ten nejhorší diktátor?
