Austrálie má opět problémy s pře-bujením dalšího biologického druhu. Tentokrát to ovšem nejsou králíci jako minule, ale (pro někoho z nás dozajista) srovnatelně roztomilí klokani.
Aktuálně prý po Austrálii pobíhá asi tak 45 milionů klokanů (dvojnásobek aktuální lokální lidské populace). S ohledem na hrozbu pro místní ekologický systém, další druhy a stále omezené místní zdroje vyhlásila proto místní vláda opravdu nečekané plány – radí svým obyvatelům, aby zvážili, zda nechtějí ve zvýšené míře jíst právě klokany.
A proč k tomuto problému s explozí klokaní populace vlastně došlo? Inu, je tam již pár let po sobě radikálně více vlhko a deštivo (přesně během posledních sedmi let a to napříč celým kontinentem). To značí, že rostliny a keře, jenž klokani tak milují, jsou v plném květu. A čím více jídla nějaká biologická populace má, tím více bude mít potomků i samozřejmě. Přitom, jen od roku 2010 se místní populace klokanů zdvojnásobila.
Další problém je, že nyní se očekává horká a suchá sezóna, jenž takřka jistě a zcela nepochybně zvýší sucho i zde a dojde k tomu, že většina klokanů umře hlady a nedostatkem vody. Jejich těla pak budou zbytečně hnít a způsobovat epidemie a přitom by mohla být lidem tak užitečná v řešení jakýchkoliv světových hladomorů.
I když se třeba zrovna vám zdá idea konzumace klokaního masa nechutná, není to z hlediska zdravé výživy vůbec špatná idea, ba naopak! Klokaní maso je mimořádně zdravé. Na rozdíl od jiného červeného masa, jako je třeba hovězí či jehněčí, se právě klokaní maso považuje za více libové a netučné, protože má málo nasycených tuků a hodně proteinů. A má i spoustu železa a zinku + tunu dalších užitečností pro lidské tělo.
Maso klokanů je dokonce natolik libové, že má jen 2 % tuku – na klokanovi byste jen těžko hledali tradiční tuk, jako třeba na praseti či krávě a ten co klokan má, je navíc většinou poly-nenasycený (tedy „zdravý tuk“). Jak jehněčí, tak i kravské maso má proti tomu tuků kvanta včetně těch nasycených: jehněčí má 27 % tuku a 40 % doporučené denní dávky nasycených tuků a hovězí zase 20 % tuku a 25 % doporučené denní dávky nasycených tuků.
Klokani ale pochopitelně nemají jen pozitiva, ale i zde se dá vypátrat věc, s níž se musí opatrně. Zde jde hlavně o látku L-karnitin, což je biologický materiál vyskytující se ve veškerém červeném masu, jenž má podle některých zdrojů prý potenciál způsobovat zanášení tepen, srdeční problémy a infarkty.
Navzdory tomu je ovšem klokaní maso stále stoupající hvězdou na dnešním nebi zdravé výživy a již se dokonce objevil i styl života stavící pouze na klokanech – jde o tzv. „kangatarianismus“ a to jsou lidé, jenž jedí pouze klokaní maso a žádné jiné. Z důvodů zdravotních, i v rámci prevence dalšího přemnožování či dokonce kvůli globální přírodě (viz další odstavec).
A je tu ještě jeden důležitý detail – na rozdíl od krav, klokani nemají téměř žádný dopad na planetu, protože prakticky neprodukují metan ani oxid uhličitý. A navíc, Austrálie má jedny z nejpřísnějších zákonů, co se týče absence utrpení zvířat při jejich popravení, což musí být provedeno jedině humánně (ano, i dnes stále existují šílení lidé, jenž to dělají v rámci své víry zásadně se živým zvířetem a při jeho plném vědomí a na pokusy o humanizaci tohoto mordování omráčením zvířete dopředu hledí jako na ne-respekt k jejich víře…).
Je tu ovšem i otázka filozofická a duševní. Jde o to, že klokan je samozřejmě symbolem Austrálie. A není proto divu, že pro většinu lidí je to psychologický problém. Je to pro místní něco, jako byste po Evropanovi chtěli, aby začali jíst své psy a kočky, jichž je nadbytek najednou. Jestliže se ale chcete obětovat zrovna vy u klokanů (čistě v rámci záchrany planety samozřejmě!), nic proti, není to vůbec špatná volba…
Zdroj + Foto: www.MensHealth.com
