Situace českých animovaných 3D filmů se za poslední léta zlepšuje. A to především zásluhou Jana Tománka, režiséra Kozího příběhu, prvního (a prozatím jediného) českého 3D animáku.
Zeptali jsme se ho na tvorbu samotnou, situaci na českém trhu a na povolání animátora.
Co vás vedlo k tomu zabývat se 3D grafikou?
Já jsem se vždycky spíš zabýval filmem a 3D grafika je pro mě pouze prostředek. Moji rodiče jsou také filmaři a dělají animované večerníčky pro 3d televizi, takže jsem vyrůstal v tomto prostředí. Vždycky jsem ale tíhnul spíš k počítačům – první 3D studio od Autodesku si pamatuji asi v roce 90, kdy bylo ještě v DOSu – program požadoval nějakých 4MB paměti a to jsem neměl (smích).
Vy sám se zabýváte animacemi?
Já sám se animací nezabývám – na to nemám trpělivost. Vystudoval jsem Akademii výtvarných umění a předtím jsem ve škole animoval krátké animované filmy. U dlouhého filmu nemůžete dělat všechno sám, to pak také nemáte od práce takový odstup. Kdybych film ještě animoval, tak bych například strávil tři dny s nějakou animací, která není dobrá – jako režisér bych věděl, že ji mám vyhodit, ale jako animátorovi by mi to bylo líto.
Vývoj 3D businessu v České republice za posledních 5-10 let se nějak výrazně pohnul?
U nás se tomu nedá bohužel říkat business, díky našemu malému trhu. Je to spíše takový koníček, který peníze spíše polyká, než aby je generoval. Kozí příběh jednička byl divácky nejúspěšnější animovaný film v Čechách vůbec, ale přesto český trh nestačil ani k tomu, aby se zaplatily náklady.
Je třeba v té dvojce něco, čeho jste se vyvarovali v porovnání s jedničkou?
Dvojka je mířená víc na dětského diváka, takže je tam víc písniček a dějová linka je daleko jednodušší než v Pověstech staré Prahy – film je postaven na motivu Českých pohádek.
Příběh u jedničky byl hodně pro dospělé, bylo tam hodně dějových linií, které se prolínaly. Když se podíváte na Pixarovské filmy, tak je to opravdu jednoduchý příběh, který řeknete jednou větou „rybička se ztratila, tak ji jdou zachraňovat. Tečka“. Je to v podstatě postavená jedna zábavná scéna za druhou.
Zabral vám druhý díl méně času než ten první?
Výroba samotná zabrala stejně času, ale daleko méně času zabralo shánění peněz, protože po úspěchu jedničky nebyl problém se domluvit s Českou televizí nebo Bonton filmem na koprodukcích. Jednička se dělala pět let a z toho se dva roky člověk snažil z ničeho shánět peníze – tohle shánění odpadlo a výroba trvala jen tři roky.
V těch filmech animuje jednu postavu jeden člověk? Kolik animátorů pracuje na celém filmu?
Teď u nás pracuje 7 animátorů. U dvojky je méně postav, ale zase jsme animaci dotáhli myslím o několik úrovní výš a to jsme se dostali už hodně za limity většiny českých animátorů, nebo i většiny animátorů vůbec.
Animace je hrozně složitá věc, protože tady u nás dobří animátoři nejsou. Tady je pár slibných animátorů, ale oni se nemají kde učit. U nás se maximálně dělají krátké reklamy, které mají 20 sekund, kde se špatná animace skryje za střih. Když pak máte záběr, kde čtyři postavy jdou a mluví přitom, tak to pak není sranda. Animátor musí být hodně šikovný, aby to zvládl.
Tím se dostáváme k udržení charakterů postav ve filmu. U jedničky jsme to dělali tak, že postavy byly rozděleny a každý z animátorů měl třeba jednu, dvě postavy. Kdežto u dvojky se nám lidi často střídali, a navíc bohužel kvalita všech animátorů není stejná. Vezměte si, že máte 7 animátorů, takže vy máte lepší a horší animátory a jeden nemůže dělat všechno. Některé záběry jsou lehčí a některé složitější. Jeden animátor třeba dělá ty hrubé věci a další to dodělává, když není schopný záběr třeba sám dobře načasovat.
O dobré animátory je zájem i v zahraničí, jaký je rozdíl v platech v ČR a za hranicemi?
Z těch sedmi animátorů máme jenom jednoho Čecha. Teď máme dva Angličany, Američana, Španěla, Slováka a Portugalce. Shánění cizinců není problém, jsou zvyklí stěhovat se za prací – dělat celovečerní film je přeci jenom prestižní věc. Navíc v malém teamu je výhoda, že mají více svobody a udělají něco navíc, než ve velikánském studiu.
U nás je právě toto výhoda, ale i prokletí. Vy se nedostanete k těm opravdu dobrým animátorům. Meta každého animátora je totiž dostat se do Pixaru, nebo nějakého velkého studia. Takže ty vyanimovaní lidé, kteří to dělají léta, tam jdou a už nejdou zpátky. Takže vy se většinou dostanete k lidem po škole, nebo po kurzech a v podstatě je sami školíte a oni vám pak odejdou.
Provozujete AAA Studio. Nabíráte stále lidi, k čemu se v případě zájmu nejvíce přihlíží?
Při kvalitním výběru nestačí ani zkušební animace, které naši adepti dělají. Ono ji sice hodně lidí udělá, ale pak zjistíte, že člověk není schopný například pracovat v týmu. Měli jsme tu Poláka, který se kvůli práci přestěhoval, ale nebyli jsme s ním prostě schopni spolupracovat a vydržel u nás jen týden.
Jednička neměla na internetu moc velké ohlasy. Jak se na to díváte vy?
Četl jsem tisíce chytráků na různých fórech, jak je film hnusně nasvícený a udělaný. Ale ono je něco jiného si doma ladit půl roku scénu, se kterou nejde díky složitosti ani pohnout a renderovací čas je deset hodin. A něco jiného je udělat 150.000 oken do filmu v rozumném čase, v rozumné kvalitě s rozumným počtem lidí. Je to zcela jiná disciplína.
Tohle tady právě skoro nikdo neocení. Máme amerického distributora, který film prodává a ve světě jsou všichni nadšení z kvality animace i zpracování. Různí kritici na internetu si neuvědomují, že to, co sem přijde do Evropy, tak to je z dílen Pixaru, nebo Dreamworks a tojsou naprosté špičky s rozpočtem 1000x vyšším než Kozí příběh. Vedle toho ve světě vznikají stovky celovečerních filmů i seriálů, které kvalitou animace a renderu jsou mnohonásobně dole pod Kozím příběhem, přestože je dělají obrovské armády lidí. Místo toho, aby lidi měli radost z toho, že jsme se dokázali přiblížit tomu vyššímu levelu, tak naopak je vše špatně. Tohle mě dost na českých lidech mrzí. Ale to je tak i obecně s českým filmem vůbec.
Pokud by se člověk rozhodl zabývat 3D grafikou, co byste mu doporučoval? Jak začít, v čem pracovat?
Existují zdarma programy jako například Blender, ale asi bych touto cestou nešel, protože kdo to myslí s 3D vážně, tak Maya je standard a školní edice je dokonce zdarma. Když už bych se něco učil, tak něco, co se pak používá. 3D – to jsou hlavně léta samoučení a dřiny.
Plus zaměření na nějakou specializaci. To u nás také není. Než si člověk prostředí 3D programu osahá, nejdříve si udělá model, pak si ho nasvítí, riggne, ale k samotné animaci se mnohdy ani nedostane. A animátoři, kteří jsou u nás ve studiu, ale i ve světě, tak ty nikdy nesvítili a jdou opravdu jen po animaci.
Já Vám děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí s Kozím příběhem 2!
