Strach ze smrti se dotýká nás všech. Psychoterapeut Irvin D. Yalom zúročuje svou dlouholetou práci s umírajícími, starými lidmi nebo prostě jen lidmi trpícími strachem ze smrti, a nabízí lék proti němu. Jak se vyrovnat s nevyhnutelným? Staňte se svým vlastním terapeutem.
Podoby strachu ze smrti
Strach ze smrti má různé podoby. Při našem každodenním shonu si ho často ani neuvědomujeme, nemáme čas se jím zaobírat, je ale stále přítomný pod nánosem běžných starostí. Jde o formu skrytého strachu, který si uvědomíme většinou při výjimečných situacích. Když jsme konfrontováni se smrtí blízkého člověka, onemocníme smrtelnou nemocí, tak tak unikneme smrti, vykonáváme povolání, které nás myšlence smrti každodenně vystavuje…
Je jasné, že v průběhu života je intenzita strachu různá. Nejvíc intenzivní je v pubertě a ve stáří. Čím jsme starší, tím víc strach ze smrti okupuje naši mysl. Strach ze smrti je skrytou příčinou krize středního věku, plynoucí z pocitu nenaplněného života. Může být také skrytou příčinou duševních chorob, které souvisí s úzkostí a depresemi. Zkušený psychoterapeut tuto příčinu lehce rozpozná.
Jak strachu ze smrti čelíme?
Existuje nespočet obranných mechanismů, které každodenně uplatňujeme. Především se snažíme strach ze smrti co nejdůkladněji vytěsnit ze své mysli, nemyslet na ní. Pomáhají nám v tom každodenní starosti, které musíme řešit. Někdo strach vytěsňuje myšlenkami na milovanou osobu, na sex, plány do budoucna, snaží se podvědomě být zkrátka neustále zaměstnaný něčím jiným a nemyslet na „blbosti“.
Strachu ze smrti také někteří lidé čelí tím, že ji popírají – jsou členy určitého náboženství, které slibuje věčný život, a to jim dodává klid. Někdy nás strach ze smrti vede k absurdním věcem, např. k provozování extrémních sportů za účelem zmírnění strachu. Tyto snahy ovšem často nic neřeší, jen odvádějí myšlenky od nevyhnutelného a jak se přibližujeme stáří, stejně se začínáme bát neznámého.
Překonávání strachu ze smrti
Doktor Irvin D. Yalom popisuje účinnější prostředky v boji proti strachu ze smrti. Jejich základem není potlačování myšlenek na ní nebo její popírání, právě naopak. Jedině přímou konfrontací s vlastním strachem se mu dokážeme postavit.
První z nich je myšlenka o smrtelnosti duše – duše zaniká s tělem, tudíž se v posmrtném životě není čeho bát (není žádné peklo a nebudete bloudit po zemi jako duchové, smrt znamená prostě božský klid).
Druhou myšlenkou je fakt, že smrt nemůžeme vnímat, když přijde. Nemůžeme si uvědomit moment smrti, protože v tom momentě naše vědomí (duše) zaniká, tudíž se není čeho bát. Tuto myšlenku vyjadřuje jeho motto: „Kde jsem já, tam není smrt; kde je smrt, tam nejsem já.“
Poslední zklidňující myšlenkou je argument symetrie – po smrti se vracíme do stavu před narozením. Tyto dva stavy – čas před narozením a čas po smrti, jsou naprosto stejné. Není proto důvod se toho druhého bát, když nás ten první vůbec netrápí. Zkuste myslet na svou smrt jako na navrácení dluhu přírodě. Život vám byl propůjčen a vy ho po čase musíte prostě zase jen vrátit.
Zdroj: Yalom, Irvin D. 2008. Pohled do slunce – O překonávání strachu ze smrti. Praha: Portál
