Již od nepaměti měl člověk tendence pečovat o svůj zevnějšek a zkrášlovat se. Tyto tendence se dotýkaly i mužských vousů, které vždy byly, ale i jsou, projevem náboženské, politické, sociální a společenské příslušnosti, popřípadě projevem mužství a fyzické síly majitele.
Již ve starém Egyptě byla péče o vousy samozřejmostí, přičemž vous se stal symbolem samotného faraona a odrážela se v něm jeho moc a legitimita. Touhu po upravenosti můžeme sledovat na mnohých nalezených sochách z oblasti dávnověké Persie a Mezopotámie, kdy bylo patrné nejrůznější splétání a zdobení sponami z drahých kovů, nejen vlasů, ale i vousů. Takto upravené vousy sloužily i jako poznávací znamení osob z vyšších tříd, kdy na první pohled muselo být hned jasné, s kým mají ostatní tu čest. Ze starověké Persie se nám dochoval dokonce první zaznamenaný obraz chovatele koní, jehož tvář zdobí knírek.
Barbar nebo boháč
Dědictví tohoto trendu se přeneslo i do starověkého Řecka. Obraz Řeka v tunice s oholenou tváří je mylný. I zde byly upravené vousy otázkou prestiže a společenského postavení. Vousy pronikly i do řecké mytologie, kdy si boha Dia či Poseidona neumíme představit bez plnovousu. O tom, že Řekové velmi rádi pečovali o své vousy, svědčí také mnohá vyobrazení této činnosti, ze kterých také můžeme získat představu o nejrůznějších módních sestřizích. Pověstnou se stala i péče řeckých vojáků o svůj zevnějšek těsně před bojem, kdy věnovali svým vlasům a vousům zvláštní pozornost. Zajímavostí je, že v této době byla na některých místech oholená tvář dokonce znamením zbabělosti. Sparťané holili zbabělce, aby všem ukázali, jakého provinění se daná osoba dopustila.
Antický Řím na své sousedy z Řecka nenavázal. Vousy zde byly znamením barbarství. Oholené tváře nosili všichni císařové, přičemž největším zastáncem oholených tváří byl Scipio Africanus, díky kterému byla i oholená tvář symbolem římské nadřazenosti a nadvlády. Změna přišla až s císařem Hadriánem, který obdivoval vše řecké a zavedl tak nošení vousů i ve vyšších společenských kruzích. Zpečetění faktu, že je vous přijatelný i ve vyšších vrstvách, přinesl Julián Apostata, který se velmi vzhlížel ve stoické filozofii a řecké kultuře. To potvrzuje i jeho literární dílo Misopogon, neboli Nepřítel vousů, ve kterém nabádá k obnově starověkých pohanských kultů.
