Mnoho lidí touží po tom ovládat bojový sport na vysoké úrovni. Málokdo však má tu vytrvalost trénovat a přes všechny bolestivé prohry pokračovat. Interview s Janem Homolkou vám poskytne cenné rady a názory zápasníka.
Řekněte nám něco málo o sobě.
Jsem z Kladna, je mi 27 let, mám přítelkyni zrzku, mám kočku a jsem bordelář…:-).
Zabýváte se bojovým uměním. O jaký druh přesně jde?
Začínal jsem jako malý klasicky s karate, ve kterém mám černý pás, pak přes allmampf-jitsu jsem se dostal až ke kickboxu, kterému se věnuji asi 9 let. Kickbox je bojový sport, ve kterém se bojuje pouze v postoji (ne na zemi jako v MMA). Kickbox má několik disciplín a já během té doby zápasil vlastně ve všech, od polokontaktního light-contactu až po nejtvrdší K-1.
Co vás vůbec prvotně vedlo do ringu? Kdy jste se rozhodl, že chcete zápasit?
Od malička jsem obdivoval Van Damma, to byl velkej vzor. Zápasil jsem už v karate, ale tam to bylo takový všelijaký a hodně závislý na rozhodčích, když jsem pak začal s kickboxem, byl jsem ze začátku dost bitej, ale aspoň to bylo fér :). Jestli něco mám, tak je to vytrvalost jít za tím, co chci, takže, ač už nemám nos jako David Beckham, dostal jsem se na úroveň mistra ČR, Evropy i světa…
Kdyby to někdo chtěl dotáhnout tak vysoko jako vy, co byste mu doporučoval? Kdy začít, jak tvrdě trénovat, co trénovat?
Doporučoval bych začít, ne o tom jen zasvěceně povídat a koukat na videa na YouTube, trénovat s dobrými lidmi, přemýšlet o tom, co mi kdo říká a radí, hledat souvislosti a hlavně makat…
Jak často a co trénujete vy osobně? Je potřeba do toho dát vše?
Záleží na fázi přípravy a dalších okolnostech, protože zápasení mě neživí, je to závislé na tom, kolik je zrovna času, ale v předzápasovém období se snažím makat 6 dní v týdnu, z toho min. 3 dny dvoufázově…
Tento sport vás živí, nebo děláte i nějakou jinou práci? Popřípadě jakou?
Sport mě částečně živí, ne z pozice zápasníka, ale z pozice trenéra. Na Kladně máme klub SKS Arena (viz www.sksarena.cz ), který je takové centrum bojových sportů. Tam vedu veřejné i soukromé tréninky kickboxu. Dále dělám filmového kaskadéra, měl jsem tu čest pracovat na filmech jako Wanted, Salomon Kane, Lidice, nebo třeba Mission Impossible 4. Aktuálně přibyla ještě další práce, takže mám dost napilno…
Kolik si člověk v tomto sportu vydělá?
Bohužel nejsme fotbalisti, ani hokejisti, ani žádní jiní dobře placení sportovci. Hokejistu hrajícího za Kladno jeho sportování živí. Mě moje sportování stojí cca 8-10tis měsíčně. Všechny moje největší úspěchy, které jsem během působení v reprezentaci dosáhl, jsou na amatérské úrovni, za to nedostanu nic… co se týče profi zápasů, kterých mám jen několik, jsou to, alespoň na úrovni, kde se pohybuji, vlastně drobné, které nepokryjí ani náklady na přípravu, natož rekonvalescenci, když se zraním…
Jaký je váš největší profesní úspěch?
Co se týče mých výsledků, jsou to amatérské tituly mistra světa a Evropy, v profi ringu je to zápas s Filipem Sýkorou, který se nyní řadí mezi úzkou českou špičku a já s ním odjel slušný zápas, se kterým měl plné ruce práce, díky dobré strategii, kterou jsme na něj zvolili… ale možná ještě větší radost mi dělá, když někdo z lidí, které trénuju, přiveze medaili, nebo prostě jen odjede zápas a má z něj super pocit!
Nastala někdy situace, ve které byste si říkal, že už toho necháte a budete se věnovat něčemu jinému? Třeba po velice bolestivé prohře, nebo po vážnějším zranění?
No říkám si to skoro před každým fightem, ale jak je po něm a slezu z ringu, ať už vyhraju, nebo prohraju, je tam zase chuť jít dál… tohle je životní cesta, zápasy jsou její součástí, dokud to půjde, budu zápasit, až to nepůjde? Asi to tak má být… a třeba začnu konečně jezdit na surfu 🙂
Jak je to s bolestí? Přeci jenom provozujete velice kontaktní sport, mnoho lidí by ho nedělalo právě kvůli tomu, že může bolet. To vám nevadí?
Nedávno přišel kamarád s hláškou “bolest je jenom názor”, docela mě to pobavilo… ano, bolest je součástí, ale je potřeba nevnímat ji negativně, spíš naopak, pracovat s ní jako s informací, se zpětnou vazbou.
Co se vám na vašem koníčku (práci) líbí nejvíce a nejméně?
Obecně na bojových sportech a na těch plnokontaktních obzvláště je skvělá jejich maximální komplexnost. Zápasník musí být fyzicky skvěle připraven a nestačí jen jedna složka, myslím třeba síla nebo rychlost, ale musí je mít všechny. Musí být technicky a koordinačně schopný, protože každá chyba v technice Vás může stát celý zápas. Musí být psychicky silný, aby ustál tlak soupeře, vydržel bolest a dodržel svou strategii. Jedno bez druhého je k ničemu… o tom to je, musí to být v rovnováze… říkejte tomu jing a jang, nebo třeba kalokagathia… musí to makat všechno dohromady, to není v žádném jiném sportu, protože tady Vám za chybu soupeř nesebere míč, ale ukopne hlavu :o). A jestli se mi něco nelíbí? Mohla by za výsledky být občas nějaká kačka navíc, ale možná díky tomu, že v tom není tolik peněz, je ten spor čistější a lidi rovnější…
Mají lidé obecně v povědomí nějaký předsudek o vašem koníčku? Nebo vás naopak přeceňují?
Povědomí veřejnosti se zlepšuje, názory se ovšem dost různí. Setkávám se s oběma extrémy, ale troufám si tvrdit, že já osobně přispívám k tomu, aby na nás společnost koukala jako na normální myslící bytosti, které jedí i jiné věci než syrové maso :-).
Je nějaká myšlenka, kterou se v životě řídíte? Co byste chtěl čtenářům ještě sdělit?
Snažím se propagovat myšlenku “Fair Play Fightera”, (viz www.fairplayfighter.cz) řídím se jednoduchým heslem “vyhrávat s pokorou, prohrávat se ctí”. Je potřeba respektovat své soupeře a podávat takové výkony, aby oni respektovali Vás. Tato myšlenka stojí nad klubovou úrovní, dokonce nad úrovní našeho sportovního odvětví a rád bych, aby stála i nad úrovní sportu obecně a přenášela se do běžného života.
