Za volantem často přemýšlíme, jestli v zatáčce platí sedmdesátka, nebo devadesátka. Někdy nás oslní slunce a jindy prší tak hustě, že sotva vidíme na cestu. Autonomní auta tyhle problémy neřeší. Jejich „oči“ totiž tvoří kombinace několika technologií, které vidí i tam, kde lidské oko tápe. LIDAR vysílá laserové paprsky a měří jejich odraz – tím vytváří trojrozměrnou mapu okolí s přesností na milimetry. Radar pronikne mlhou i hustým sněžením. Infračervené kamery dokonale vidí v naprosté tmě. Úroveň těchto systémů je tak vysoká, jako kdyby řidič najednou získal superschopnosti.
Mozek jako superpočítač
Vidět ale neznamená rozumět. Proto mají autonomní vozy výkonné počítače s neuronovými sítěmi. Zastávají funkci lidského mozku a neustále se učí rozpoznávat vzory. Pro algoritmy jsou dopravní značky jako písmena v knížce – přečtou je spolehlivě i když jsou částečně zakryté, nakřivené nebo ošlehané větrem. A co je nejzajímavější? Když jedno auto objeví nový typ značky nebo se dostane do neobvyklé situace, můžou se z toho poučit všechny vozy ve flotile. Je to jako mít zkušenosti milionů řidičů v jednom autě.
Čísla nelžou, technologie je nepřekonatelná
Studie ukazují, že systémy rozpoznávání značek v moderních autonomních vozech mají úspěšnost přes 99 procent. Pro srovnání – průměrný řidič přehlédne nebo špatně interpretuje asi 8 procent dopravních značek. A to ještě nebereme v úvahu situace, kdy jsme unavení, něco nás rozptýlí nebo nás oslní ostré sluneční paprsky. Moderní systémy navíc zvládají číst i elektronické dopravní značky, sledovat vodorovné značení na silnici a rozpoznávat třeba i dočasné dopravní značení v Praze instalované v rámci silničních prací. To všechno v reálném čase i při rychlosti 130 kilometrů v hodině.
Skutečná síla těchto systémů se ukazuje, když spojí všechna dostupná data dohromady. Auto nejen vidí značku omezující rychlost, ale zároveň ví, že za zatáčkou je křižovatka, na silnici je námraza a blíží se chodec. Všechny tyhle informace zpracuje během milisekund a udělá to nejbezpečnější rozhodnutí. A zatímco se člověk musí soustředit na jednu věc po druhé, počítač zvládne vyhodnotit stovky informací najednou.
Technologie rozpoznávání dopravních značek je už dnes na úrovni, o které se nám před deseti lety ani nesnilo. I tak to ale neznamená, že můžeme pustit volant a začít v autě dřímat. Současné systémy jsou koncipovány jako vynikající asistenti, nikoliv plnohodnotná náhrada řidiče. Existují situace, kde je lidský úsudek stále nenahraditelný. Třeba když policista řídí dopravu v rozporu se značením – anebo když musíte porušit předpisy, abyste zabránili nehodě. Na tohle jsou zatím současné algoritmy krátké.
