Všichni umělci mají dozajista zvláštní duši, která jim na jedné straně umožní svět vidět jinýma očima než jak jej vnímá většina populace, na druhou stranu něco podobného ale přináší často silné deprese nebo třeba sklony k excentrickému chování. Pojďme se podívat, jak toto pravidlo platilo u některých slavných malířů.
1. Vincent Van Gogh
Autor obrazů jako Kosatce, Slunečnice nebo Ložnice v Arles se proslavil až po své smrti, která jej potkala ve věku pouhých sedmatřiceti let, kdy spáchal sebevraždu střelou do hrudníku. Co ho k tomu vedlo? Především silné deprese, krátce před smrtí pobýval i v psychiatrickém centru v Saint Rémy v Provence. Dále se na Goghově osudu určitě podepsalo i časté odmítání ze strany žen, kterým vadilo zejména jeho nízké materiální zajištění. Život ve špatných sociálních podmínkách uspíšil umělcovo fyzické i duševní chátrání a jeden z nejslavnějších nizozemských malířů, jenž má na svědomí více než 900 maleb a 1100 kreseb 29. července 1890 v Auvers-sur-Oise umírá…
2. Edvard Munch
Jeden z nejslavnějších autorů éry symbolismu neměl vůbec poklidné dětství, v pěti letech zemřela jeho matka na tuberkulózu, otec se díky této tragédii uzavřel do sebe a o rodinu se příliš nestaral. Mladý Edvard navíc často trpěl nejrůznějšími nemocemi, což jej ale přivedlo k tomu vzít z dlouhé chvíle poprvé do ruky malířské náčiní. První veřejná výstava na sebe nenechala dlouho čekat, konala se v roce 1883. O šest let později ale umírá malířův otec a starost o rozsáhlou rodinu tak přešla na něj, deprese a velké finanční problémy na sebe nenechaly dlouho čekat.
Po eskapádě s mladou milenkou Tully Larsenovou, která se po krátké době odevzdala zase jinému malíři, došly Munchovy deprese svého vrcholu, prakticky celý rok 1909 pak strávil v psychiatrické léčebně. Po odchodu z ní ale dostává jeho život nový rozměr, přichází více peněz a možností a Munch si kupuje usedlost poblíž norské metropole Osla, kde tráví prakticky celý zbytek života. Věhlasný umělec umírá během nacistické okupace Norska dne 23. ledna 1944 na nachlazení.
3. Francisco Goya
Autor slavných děl jako Nahá Maja, Vévodkyně z Alby nebo Stařeny a čas inspiroval ve své práci například Picassa nebo Maneta, v jeho obrazech se promítá hlavně strach z osamělosti, strachu a odcizení. Francisco Goya trpěl těžkou formou paranodity a v relativně mladém věku přišel o sluch. Během své malířské kariéry ale dokázal hodně, stal se královským portrétistou na dvoře španělských panovníků Karla IV. a Ferdinanda VII., po vpádu Napoleona do jeho vlasti ale muž, jenž údajně měl schopnost v jedné fázi svého života slyšet zvláštní přízračné hlasy, odchází do exilu na venkov. Umírá 16. dubna 1828 v Bordeaux, v tu dobu již kromě sluchu ztrácí i zrak.
4. Paul Gaugin
Občasný dobrý přítel Vincenta Van Gogha, jenž namaloval obrazy jako Tahiťanky na pláži nebo Žlutý Kristus, vycházel ve své tvorbě hlavně z impresionismu, stal se ale svým způsobem zakladatelem nového uměleckého směru zvaného postimpresionismus. Gaugin několik let pobýval i na Tahitách, kde chtěl dočasně uniknout před dluhovou pastí. S Van Goghem se dohodl na vedení společné domácnosti, z čehož ovšem sešlo, když se na něj jeho přítel vrhl s nožem v ruce. V roce 1897 se Gaugin pokusil o sebevraždu, která se ovšem k jeho hlubokému zármutku nezdařila.
Po další výpravě do Tichomoří, kde strávil celkem šest let, se stal závislým na alkoholu a nakazil se syfilidou, 8. května 1903 pak věhlasný umělec umírá na srdeční zástavu ve věku 54 let.
5. Michelangelo Buonarroti
Jeden z nejslavnějších florentských rodáků prožil svůj život v období renesance. Jeho posedlost v hledání dokonalosti, kdy často svá díla z tohoto malicherného důvodu ničil, byla na svou dobu velmi neobvyklá. Autor sochy Davida a muž, jenž vymaloval Sixtinskou kapli ve Vatikánu se nikdy neoženil a neměl děti, během svého života se stal velmi zámožným mužem. Z jeho díla je alespoň podle dnešních odborníků na lidskou psychiku patrná silná depresivní tendence nebo bipolární porucha.
