O kolském vrtu se toho napovídalo a napsalo skutečně hodně, ale jak to doopravdy bylo? Dotkl se nejhlubší vrt na světě až samotného pekla?
O co se vůbec jednalo
Ve druhé polovině 20. století (přesné datum není určeno) se geologové (zejména ruského a norského původu) pokoušeli na Poloostrově Kola na Sibiři o nejhlubší vrt v dějinách. Tento zcela ojedinělý projekt, který měl odhalit jedno z posledních tajemství Země, byl dokončen roku 1989 za plné podpory vládních organizací. Geologové dosáhli neuvěřitelné hlouby 13 000m (13km) – jásot ovšem utlumily obavy o tom, na co vlastně geologové narazili. Začaly se šířit obavy, že se dostali až příliš hluboko.
Kromě zvědavosti, co se takto hluboko pod povrchem nachází, měl Kolský vrt i jiný význam – čistě geologický. Vědci díky tomuto vrtu zjistili řadu důležitých informací o pohybu litosférických desek. Středem zájmu bylo také složení zemské kůry v hloubce pod 5 000m . Kolský vrt se také zapsal do Guinessovy knihy rekordů jako nejhlubší vrt na světě. Nenasytným Rusům to ovšem nestačilo a byl stanoven nový cíl a to rovných 15 000m. K tomuto milníku už ovšem nikdy nedošlo. Proč se tomu tak stalo?
Mráz po zádech
Několik dnů po dosažení hranice 13km spustili geologové do samotného vrtu speciální (teplu odolný) mikrofon, kterým chtěli zachytit zvuky hýbání litosférických desek. Ovšem to co mikrofony zachytily, nikdo nečekal – skřeky, lidský pláč – zvuky sténajících lidí. Samotní geologové byli tímto nečekaným jevem zaskočeni a popsali to doslova, že se dotkli pekla. „To, co jsme všichni v mikrofonech slyšeli, nebyly pohyby litosférických desek, byl slyšet lidský pláč – nikoliv však jednotlivce, byl slyšet pláč milióny lidí – prohlásil vedoucí celého projektu Dr. Azzacov. Někteří pracovníci prý dostali i tlumící látky, které měli omezit krátkodobou paměť. Svědci vypovídají, že nešlo jen o tajemné zvuky, dokonce se jim před očima zjevilo něco tajemného, nepopsatelného o čem Sovětský svaz nechtěl mluvit.
Konec
Proč tento ojedinělý projekt tak náhle skončil? Rusové to odůvodnili nedostatkem financí pro další výzkum. Spousta tehdejších organizací měla evidentní zájem projekt převzít a financovat ze svých zdrojů. Všechny nabídky odmítli. V roce 1995 Rusko nechalo vrt zakonzervovat a od té doby se žádný jiný vrt do podobné hloubky nedostal. Jestli je to celé jen pouhý výmysl geologů, či pokus o ututlání významného objevu, se již nedozvíme.
Můžeme jen doufat, že v nejbližší době započne vrt nový, který záhadu pomůže vyluštit.
