V dnešní době fotografuje již téměř každý, málokdo se však dostane až na samou špičku. Zeptali jsme se profesionálního fotografa Zdeňka Šmolíka, specialisty na svatby, na jeho práci.
Řekněte nám něco málo o sobě.
Pocházím z Kladna, kde také žiji. Od čtyř let jsem hrál hokej a do teď sportuji (většinou MTB). Čím jsem starší, tím paradoxně mám raději extrémnější výkony.
Co vás vedlo k fotografování? Kdy jste se rozhodl, že začnete profesionálně fotit?
K fotografování mne nevedlo nic. Jednoho dne jsem si řekl, že by mne to mohlo bavit a tak jsem si zakoupil obyčejný fotoaparát. Postupem času se z toho stával koníček, který zabral hodně času i prostředků. Když jsem díky své první výstavě fotografií dostal první zakázku, uvědomil jsem si, že mohu spojit příjemné s užitečným. Zprvu to byly nabídky od reklamní firmy, po té jsem dostal první nabídku na fotografování svatby. Takže každým rokem přes léto fotografuji svatby. Asi pátým rokem. Baví mne i makrofotografie, na které jsem v podstatě začínal, ale poslední dobou jsem se jí příliš nevěnoval. Tak snad se mi to podaří tento rok napravit.
Pracujete jako fotograf „na plný úvazek“, nebo máte ještě jinou práci?
Mám jinou práci. Jako HPP jsem vedoucí prodejny nábytku v Kladně. To mne časově vytěžuje tak, že bez naplánování dopředu by fotografování, rodina i sport šel špatně skloubit.
Jaký je váš největší profesní úspěch?
Pro mne je každá samostatná fotografie úspěchem, pokud se líbí lidem. To zdůrazňuji, protože já své fotografie v oblibě moc nemám. Jinak asi první výstava makrofotografií. Další bude už obsahovat fotosociální téma. Mám tři v „rukávu“, které se pomalu snažím uskutečňovat.
TIP: Jak vybrat oblek pro ženicha se dozvíte na svatba.anthonys.cz
Pokud by se člověk rozhodl být profi fotografem, jak by se měl nejlépe připravovat?
V první řadě musí mít čas, a snažit se zviditelnit. A to jak výstavou, tak kontakty v oboru. Začít od začátku, zkoušet různé fotodisciplíny, protože jen velmi málo fotografů zůstane u toho, u čeho začínají. Většinou si fotograf projde spoustou fotodisciplín a časem se usadí u jedné či dvou. A tu pak zdokonaluje.
Na jaký druh fotografie se specializujete?
Začínal jsem na makrofotografii, která se mi líbí do dnes. Po té jsem zkoušel fotografovat industriální fotografii a opuštěná místa. K dnešnímu dnu mám hlavně spíše fotoprojekty, které mají příběh a něco o sobě řeknou.
Účastníte se například nějakých výstav, kde se snažíte získat nové klienty, či ocenění?
Na veletrhy o fotografii moc nejezdím, protože bych se neudržel a utratil bych tam veškeré své jmění. Na cizí fotografie se rád podívám a některé kvalitní se mi líbí tak, že bych si je dal i doma na zeď.
Co se vám na vaší práci líbí nejvíce?
Tak to vím naprosto přesně. Hodiny strávené u PC a úprava fotografií. Ať člověk chce nebo ne, tak postprocesing v PC je nutnost. Už jen to, že formát čipu ve fotoaparátu má 3:2 a poměr stran papíru je 4:3. Takže ořezy jsou nutností pro tisk. A nejen ořezy samozřejmě.
Mají lidé obecně v povědomí nějaký předsudek o vaší práci? Nebo vás naopak přeceňují?
Většinou si lidé spojují fotografování aktů se sexem. Přitom myslím, že to je jeden z hloupých předsudků. Při fotografování svatby se fotograf vžije do role vychovatele. Organizovat 80 lidí je někdy o nervy. A protože většinou se pořádá velká svatba poprvé v životě, nikdo neví nic. Dokonce ani kde jsou občanky.
Je nějaká myšlenka, kterou se v životě řídíte? Co byste chtěl čtenářům ještě sdělit?
Časem jsem dospěl k názoru, že je dobré mít dva koníčky. Takové, které můžete provozovat v mládí a alespoň jeden ve stáří. Takže teď více sportuji a až to nepůjde, tak se vrhnu na 100% na fotografování (teď se na to jen připravuji). Jezdit od výstavy k výstavě mohu později. Teď chci žít i pohybem.