Všichni jsme lháři. Bez lhaní se v životě neobejdeme. Je lež tak špatná? V tomhle jsme dost rozpolcení. Lžeme, protože chceme něco získat, nebo vypadat lépe. Toužíme být vyššími, mocnějšími, bohatšími a k tomu nám lži mohou pomoct. Lžeme také, když chceme někoho ochránit.
Lžeme, protože jsme chytří
Ukázalo se, že čím je druh inteligentněji, tím je vyšší pravděpodobnost, že bude lhát. My lidé s ním začínáme velmi brzo. Už v dětství. Dítě spustí pláč a potom čeká, jestli přijdou rodiče. Jednoleté děti zamlčují, dvouleté blafují. Pětileté už naprosto otevřeně lžou.
Studujeme lháře
Studie ukazují, že za den můžete být obelhání desetkrát až dvěstěkrát. Samozřejmě, že většina lží patří do té kategorie těch, které nám ve skutečnosti dělají dobře. Jiné studie ukazují, že dva neznámí lidé si v prvních deseti minutách setkání zalžou třikrát. Přátelé už nás znají, ale u neznámých se můžeme udělat lepšími. Extrovert vám bude lhát více než introvert. Muži lžou o sobě. Ženy lžou, aby ochránily jiné. „Paní učitelko, on se opravdu učil na tu písemku celý den.” Tahle zalže matka třídní učitelce svého dítěte.
Lež nám někdy dělá dobře
Ne všechny lži musí být špatné. Chceme být důstojní a seriozní a tak úmyslně klameme. Někdy lžeme, protože chceme zachovat tajemství. „Maminko, kdo mi nosí dárky?” „No přece Ježíšek.” Ani nemáme pocit, že jsme provedli něco zlého. Ženy chtějí slýchávat něco hezkého i za cenu, že to bude klam. „Miláčku, sluší mi ty šaty? Dneska jsem si je koupila.” Ten, kdo by řekl ne, je synem smrti.
Pozor na to, co říkáme!!
Jsou situace, kdy chceme slyšet pouze pravdu. Lhaní je podvod a podvod je vážná věc. V těchto případech je dobré umět lež odhalit. Často tomu tak bývá, že se lidé nemluvící pravdu uchylují spíše k formálnějšímu projevu. Na lhářích můžete dále vidět snahu o distancování se od někoho. „Byl jsi včera večer se svou sekretářkou?” „S tou ženskou? Ta mě vůbec nezajímá” Snaží se držet odstup od řešeného problému. Dejte lháři prostor. Nechte ho vyprávět a jen poslouchejte.
Pozor na to, co děláme!!
Lež samozřejmě můžeme poznat podle řeči těla. Pozorujte lháře. Člověku, který klame, zamrzne horní polovina těla. Naprosto ztuhne. Možná vás překvapí, že se nám do očí dívají ještě častěji a mění rychlost svého mrkání. Nemusí to být ovšem vždy pravda. Nezkušený lhář raději do očí nepohlédne vůbec. Nevěřte ani úsměvům. Nahodit vlídnou tvář se také dá naučit. Dobrý pozorovatel pozná i „křiváckou” tvář. Podvodníci se obvykle při lhaní dotýkají svého nosu. Většinou ve chvíli, kdy jsou zmatení.
Není to tak jednoduché
Znaků, podle kterých můžeme lháře poznat je samozřejmě více. Některé ovšem nejsou pouze znakem lhaní. Když se znaků nasbírá více, pak už to něco znamená. Ne vždy je všechno jednoznačné. Někteří z nás jsou lháři zkušení a jiní nemají tak velkou praxi. Chování při lhaní nebudou mít tyto dvě skupiny vždy stejné. Pozorujte, poslouchejte a ptejte se. I když lháře budete pomalu odhalovat, nepřestávejte se chovat přátelsky. Nebuďte agresivním Sherlockem. To nefunguje.
