Že je angličtina jednoduchá? Ano, ale na profesionální úrovni stojí překlad hodně sil. Zeptali jsme se na povolání překladatelky/tlumočnice Petry Marxové.
Řekněte mi něco málo o sobě.
Jsem z Wednesbury, což je mimo jiné ulice v Kladně („na Kladně“ jsem si ještě nezvykla, nebydlím tady zatím příliš dlouho). Nejen byt se mnou sdílí můj již dvanáct let milovaný muž a naši dva čerstvě školou povinní synové.
Proč jste se stala překladatelkou? Co vás k tomu vedlo?
Odmalička mám tři velké koníčky: koně, hudbu a knížky. Kariéru žokejky mi ale překazila moje příliš velká a těžká, zato však křehká a nepříliš šikovná tělesná schránka, a také rodiče, kteří trvali na tom, abych nejprve vystudovala, pak prý si mohu dělat, co chci. Rodiče jsem poslechla a jsem tomu ráda, protože cizí jazyky se staly mým velkým koníčkem a zároveň příjemnou prací, při které mi zbývá dost času a energie i na rodinu, čtení, muzicírování i koně.
Jaké jazyky ovládáte?
Výborně ovládám český jazyk (což bohužel u mnohých kolegů není tak úplně samozřejmé). Velmi dobře umím anglicky (což u mnohých kolegů samozřejmé je, u jiných „no comment“). Dobře rozumím a dostatečně se domluvím německy a rusky. Nedostatečně jsem se naučila také francouzsky, italsky a japonsky.
Živíte se pouze angličtinou?
Ano. Obdivuji kolegy, kteří zvládají překládat nebo tlumočit více jazyků, pokud to opravdu dělají dobře. Na druhou stranu, angličtina je naštěstí jazykem zdaleka nejžádanějším, tudíž na uživení bohatě stačí.
Jakou jste studovala školu? Studovala jste jazyk i v zahraničí?
Vystudovala jsem anglický jazyk a literaturu v kombinaci s hudební výchovou na Pedagogické fakultě a doplňkové studium odborné terminologie při Právnické fakultě UK v Praze a složila jsem speciální státní zkoušku pro obor překladatelský. To byl ovšem jen začátek, následovalo, následuje a ještě pochopitelně bude následovat nespočet dalších jazykově i odborně zaměřených kurzů a seminářů. A každodenní praxe, neustálé setkávání s dalšími texty a rodilými mluvčími, stejně jako pracovní i soukromé návštěvy Velké Británie, jsou skvělou formou samostudia.
Co byste doporučovala člověku, který se chce stát překladatelem?
Učit se, učit se, učit se… Maturita a několikaměsíční pobyt v cizí zemi nestačí. A ještě jednu frázi přidám, a myslím to upřímně: je třeba počítat s tím, že člověk musí na sobě neustále pracovat, zdokonalovat nejen své jazykové dovednosti, ale i znalosti překládaného oboru a všeobecný přehled. Spolupracovat s dobrou překladatelskou agenturou, která poskytne jakžtakž pravidelný přísun zakázek a alespoň občasnou zpětnou vazbu ve formě korektury. Být ochoten dělat i korektury, tím se dá hodně naučit. Mít pokoru, vědět, na co má (čas i schopnosti), nepřekládat texty z oborů, kterým nerozumí. Nemít přehnané finanční požadavky, ale ani nepracovat pod cenou. Pořídit si dobrou židli a nezapomínat na pravidelný pohyb i spánek. A hlavně mít tu práci prostě rád.
Jste překladatelkou na volné noze, nebo pracujete pro nějakou firmu?
Jsem freelancer, tedy hezky česky řečeno OSVČ. Spolupracuji s některými překladatelskými agenturami, překládám a tlumočím pro soudy, státní zastupitelství, policii, firmy i občany.
Poskytujete různé překlady od soukromých i obchodních dopisů, přes svatby až po mezinárodní smlouvy či zprávy EU. Jaké zakázky jsou nejčastější a jaké jsou vaše nejoblíbenější?
Nejčastěji překládám matriční doklady, výpisy z rejstříků, doklady o vzdělání, smlouvy a právní předpisy. Vzhledem ke svému osobnostnímu založení (jsem spíše introvert, lépe a raději píši než mluvím) se mnohem více věnuji překladům než tlumočení. Nejraději překládám smlouvy a nejraději tlumočím svatby.
Dá se překládáním uživit, nebo potřebujete ještě jiný přísun peněz?
S výší svého příjmu jsem spokojená. Překládáním se uživit při troše skromnosti a značné píli dá, a děti a hypotéku mi bohudík vydatně pomáhá uživit manžel. Mám tedy to štěstí, že se prací především bavím.
Překládáte i knihy?
Zatím ne. Vyhovují mi spíše kratší texty a rozmanitost, nevím, jestli bych vydržela překládat román. Když už mám po „propřekládaném“ dni ještě náladu usednout k počítači, raději svého spisovatelského ducha zaměstnávám tvůrčím psaním: píši dopisy nebo aspoň maily rodičům, prarodičům či přátelům, píši knížku, kterou snad někdy vydám…
Co je nejlepší část vaší práce?
Těžko říci. Je to to, že nemusím ráno vstávat (když zrovna nevedu děti do školy)? Nebo to, že nemám žádného šéfa? Že mohu pracovat v pohodlném domácím oděvu a bez make-upu? Nebo je to spíše to, že se stále dozvídám něco nového, když díky práci vyhledávám informace, které by mě jinak nejspíš nikdy hledat nenapadlo (třeba o různých typech vysokozdvižných vozíků)? Nebo je to radost ze spokojených ohlasů zákazníků? Asi od každého trochu, a hlavně to, že mě práce prostě baví.
Co je nejhorší část vaší práce?
Občasný časový pres a častá práce v noci. A také zákazníci, kteří si objednají překlad a pak nejsou ochotni za provedenou práci zaplatit.
Jaká je vaše vyváženost mezi pracovním/rodinným/svým vlastním časem?
Rovnováha je moc důležitá a já se o ni snažím, i když ne vždy se mi to daří podle mých představ nebo podle představ mých dětí. Naštěstí netrpím nouzí co se týče množství zakázek, ale umím už i odmítnout práci v případě, že si potřebuji odpočinout a nebo chci trávit více času s rodinou.
Mají lidé obecně v povědomí nějaký předsudek o vaší práci?
Mnozí se domnívají, že překládat není nic těžkého – stačí slovník nebo překladatelský software, případně obojí. Netuší, jaká spousta mravenčí práce se mnohdy skrývá za jedním papírem, aby překlad vypadal a vyzněl stejně jako originál. Občas slyším, že „anglicky dnes umí každý“ nebo „já bych si to klidně přeložil sám, víte, jen nemám to razítko“. Jsem tedy ráda, že tlumočnickou pečeť mám. Ale ještě více jsem ráda, že mám dobré vzdělání, potřebnou pokoru a pečlivost, a že mě po deseti letech praxe stále baví louskat další a další oříšky.
Je nějaká myšlenka, kterou se v životě řídíte? Co byste chtěla čtenářům ještě sdělit?
Při práci se řídím příslovím „práce kvapná málo platná“ a výrokem Lorda Chesterfielda „Whatever is worth doing at all is worth doing well“ (překlad tohoto citátu, stejně jako další informace a kontakt na mne najdete na petra-marxova.preklada.cz). A když mám pocit, že se zblázním, ať už z radosti nebo ze stresu či smutku, vzpomenu si na pana Ivana Hlinku a jeho „hlavně se z toho nepodělat“ a je mi líp.
Přeji všem čtenářům, aby je jejich práce těšila tak jako mě.
